Já najdu a přivedu Maryu útovskou! chystala se Ilona. Já zase Magdu Kalinovou! dodala Anna. Tu u snad máme! prohodil Ficko. Jestli není Era Kardoová pratěná, přivede ji do zámku jetě v noci. A Ficko vyprávěl svou příhodu v hájovně. Jestli je Era Kardoová přivede, poznamenala paní, uvrhněte Magdu Kalinovou do aláře a drte ji a do mého návratu o chlebě a o vodě. Starému Ledererovi odpustím a dovoluji, aby se vrátil na své místo hajného. Ficko zklamaně pohlédl na paní, ale hned se uklidnil, kdy dodala: Tuhle blahosklonnost mu projevuji jenom kvůli synovi, který nám u prokázal vzácné sluby, a doufám, e jetě i prokáe. Synovy zásluhy vak nesmyjí otcovu vinu úplně. A alespoň částečně pyká za to, e přijal uprchlici pod svou střechu, chránil ji a urazil mého sluhu. A mu dráb vysází pětadvacet ran holí. Hraběcí Milosti! vykřikl Ficko s rozzářenýma očima. Dovolte mi prosím, abych mohl hajného potrestat já! A je po tvém! souhlasila paní. Vysázím jich tomu dědkovi tolik, e u ho nevzkřísí ani zázrak, vyhrooval Ficko v duchu a chtěl si od paní vymoci schválení i dalích svých pomstychtivých záměrů. Pokládám za svou povinnost, hraběcí Milosti, slavnostně pokračoval, oznámit vám, e pod střechou zámku přebývá zrádce. Alběta Báthoryová vyskočila. Kdo je to? Pandurský kapitán! Do lonice jako by hrom udeřil. enské hleděly na Ficka jako omráčené a paní se na něj podráděně osopila: Dej si pozor na jazyk, Ficko. Vyslovuje tu velmi váné obvinění! Řekni, jaký k tomu má důvod? Doposud se prozradil jenom maličkostmi, hovořil Ficko tie a opatrně. Kdy mě hajný s tím děvčetem v hájovně napadl, viděl jsem, jak by jim byl rád přiskočil na pomoc, jen kdyby měl tolik síly. Neokolkuj, Ficko, ztrácela paní trpělivost. Řekni krátce a jasně, proč ho pokládá za schopného zrady? Bláznivě se zamiloval do Magdy Kalinové! zachrčel Ficko a zaskřípal zuby. Nedokázal u zamaskovat utajovaný hněv, zlost a pomstychtivost. Zamiloval se do zbojníkovy sestry a jsem přesvědčen, e tahle láska ho zaslepí, e zanedbá své povinnosti, obávám se dokonce, e v něm zbojníci najdou svého tajného zastánce a spojence. Tvá slova mě zranila, Ficko, řekla paní zamyleně. Jsem na nejvyí míru pohorena a rozhořčena. Obavy ze zrady pandurského kapitána jsou odůvodněné. Je to hrůza, kdy u se nemohu spolehnout ani na velitele pandurů. Milosti, popichoval ji Ficko, radil bych vám, abyste se před ním měla na pozoru! Jene co pomůe bedlivost? Copak není úlisný zákeřník nebezpečnějí ne otevřený nepřítel? Dávej pozor na kadý jeho krok, Ficko! A kdyby se jen sebemením náznakem prozradil, e kříí mé záměry a ene vodu na mlýn mých nepřátel, okamitě zakroč! Jak bych mohl zakročit proti pandurskému kapitánovi? Ficko dychtivě čekal na odpověď. Rozumu má dost sám, nepotřebuje, aby ti někdo radil, jak odstranit nepřítele, aby tě za to nikdo nemohl volat k odpovědnosti. Fickova tvář se rozjasnila. V duchu se chechtal. Ano, pozve kapitána pod nějakou záminkou do podzemí a bude k němu velice zdvořilý. Tak zdvořilý, e ho v úzké chodbě pustí napřed a potom, ha-ha-ha, potom se stane dobrou pochoutkou pro krysy. V panině lonici chystali proti vem tak bezohledný boj a vymýleli tak kruté plány, jak se zbavit protivníků, e dobrácká Kata Benecká, která poslouchala za dveřmi, málem omdlívala a kadou chvíli se křiovala. Alběta Báthoryová vydala konečně svému věrnému sluebnictvu poslední rozkaz: Nevím, jak dlouho se v Prepurku zdrím, postarejte se proto, aby se zámek při mém návratu skvěl čistotou. Postarejte se o velký úklid, zavolejte řemeslníky, natřete vechno zevnitř i zvenku a to nejdůleitějí, postarejte se, abych měla dost sluebnictva. To přikate mým jménem i Szabóvé, Kardoové, Barnové, Horváthové, Vasové, Szalaiové, Sidové, Kečeové, Bársonyové, Selleové, Koechiové i ostatním enským, které se u osvědčily při najímání sluek. Za kadé děvče dostanou zvlátní odměnu. Pozorně jí naslouchali a vechno slibovali. Děvčat budu potřebovat hodně, opravdu hodně,! řekla Alběta Báthoryová s pohledem upřeným kamsi do neviditelné dálky. Děvčat vám přivedeme, hraběcí Milosti, ozvala se Ilona, kolik budeme moci. Máme u své zkuenosti a způsoby, jak získat do sluby i ta nejtvrdoíjnějí děvčata, ale přece jen nás čeká těká, velice těká práce, protoe v okolních, ale i vzdálenějích krajích nás u znají a děvčata před námi utíkají. Proto mám obavy, e i kdy se budeme snait sebeusilovněji, moc děvčat nenachytáme. Aby měla hraběcí Milost, a se vrátí z Prepurku, dost sluek, doporučovala bych, abyste přikázala najímat do sluby děvčata i člověku, jeho vzhled vzbuzuje důvěru. Ten by jistě dosáhl větího úspěchu ne my vechny i sFickem dohromady. Koho má na mysli? ptala se paní. Kastelána Mikuláe Loonského! Má pravdu, řekla paní po chvíli zamylení. Stejně mi k ničemu není. Copak ho mám ivit jenom za to, e ustavičně trčí ve svých knihách a ve dne v noci vyvaluje ty své oči na oblohu? Časně ráno poli na hrad hajduka, aby ke mně kastelán přiel jetě dřív, ne odcestuji. 5. Zavřené dveře Kdy paní osaměla, převalila se na postel. Měla by být spokojená, protoe si mohla být jista, e se jí podaří zbavit se vech nepřátel. Bude mít k ruce vojsko. Kdy ji napadne, můe dát pověsit a postřílet třeba půl Čachtic. Její věrní sluebníci budou stále pohotoví, vechno zpozorují, a se cokoliv proti ní začne chystat, zvětří kadé nebezpečí a násilím, přesilou anebo lstí ho odstraní. A ona, neruena ádnými překákami, se bude moci plně věnovat sama sobě, pěstění své krásy. Ale přestoe se u mohla opájet jistým vítězstvím, leela na posteli rozladěná, zmítal jí nepokoj a jakýsi strach.
|