„Dobrá Ficko, řekni nám, co s ním uděláš!“„Po kouscích mu usekám obě ruce...

Linki


» Dzieci to nie książeczki do kolorowania. Nie da się wypełnić ich naszymi ulubionymi kolorami.
»
"I tak mi nejde do hlavy, jak se ten horlivý kazatel slova Božího ze Sárváru dokázal obhájit před arogantním Nádasdym! Dokonce s ním až do jeho smrti vycházel dobře...
»
>2>;V AB02 701C20B8 WW ;8F5...
»
Terry Pratchett-05-Czarodzicielstwo (2)Ujął jej dłoń...
»
— Co cię goni? — Następny przekaz, ktĂłry dotarł do niej za pośrednictwem zorsala, był przynajmniej logiczną konsekwencją słów, ktĂłre padły...
»
where [m,n,p] = size(U)...
»
- Przysuń bliżej krzemień - poradził Roland - i mocno go trzymaj...
»
Ellen pospieszyła z odpowiedzią...
»
down on the fold from without; there let them encamp, andwhen they have encamped, let them sacrifice to the proper godsand prepare their dwellings...
»
Wstał, ukłonił nam się grzecznie i zniknął w drzwiach, prowadzących do sąsiedniego pokoju...
»
них в мпределѐннмб степени справедлива...

Dzieci to nie książeczki do kolorowania. Nie da się wypełnić ich naszymi ulubionymi kolorami.

“
„Já najdu a přivedu Maryšu Šútovskou!“ chystala se Ilona.
„Já zase Magdu Kalinovou!“ dodala Anna.
„Tu už snad máme!“ prohodil Ficko. „Jestli není Erža Kardošová praštěná, přivede ji do zámku ještě v noci.“
A Ficko vyprávěl svou příhodu v hájovně.
„Jestli je Erža Kardošová přivede,“ poznamenala paní, „uvrhněte Magdu Kalinovou do žaláře a držte ji až do mého návratu o chlebě a o vodě. Starému Ledererovi odpustím a dovoluji, aby se vrátil na své místo hajného.“
Ficko zklamaně pohlédl na paní, ale hned se uklidnil, když dodala:
„Tuhle blahosklonnost mu projevuji jenom kvůli synovi, který nám už prokázal vzácné služby, a doufám, že ještě i prokáže. Synovy zásluhy však nesmyjí otcovu vinu úplně. A alespoň částečně pyká za to, že přijal uprchlici pod svou střechu, chránil ji a urazil mého sluhu. A mu dráb vysází pětadvacet ran holí.“
„Hraběcí Milosti!“ vykřikl Ficko s rozzářenýma očima. „Dovolte mi prosím, abych mohl hajného potrestat já!“
„A je po tvém!“ souhlasila paní.
Vysázím jich tomu dědkovi tolik, že už ho nevzkřísí ani zázrak, vyhrožoval Ficko v duchu a chtěl si od paní vymoci schválení i dalších svých pomstychtivých záměrů.
„Pokládám za svou povinnost, hraběcí Milosti,“ slavnostně pokračoval, „oznámit vám, že pod střechou zámku přebývá zrádce.“
Alžběta Báthoryová vyskočila.
„Kdo je to?“
„Pandurský kapitán!“
Do ložnice jako by hrom udeřil. Ženské hleděly na Ficka jako omráčené a paní se na něj podrážděně osopila:
„Dej si pozor na jazyk, Ficko.
Vyslovuješ tu velmi vážné obvinění! Řekni, jaký k tomu mᚠdůvod?“
„Doposud se prozradil jenom maličkostmi,“ hovořil Ficko tiše a opatrně. „Když mě hajný s tím děvčetem v hájovně napadl, viděl jsem, jak by jim byl rád přiskočil na pomoc, jen kdyby měl tolik síly.“
„Neokolkuj, Ficko,“ ztrácela paní trpělivost. „Řekni krátce a jasně, proč ho pokládᚠza schopného zrady?“
„Bláznivě se zamiloval do Magdy Kalinové!“ zachrčel Ficko a zaskřípal zuby. Nedokázal už zamaskovat utajovaný hněv, zlost a pomstychtivost. „Zamiloval se do zbojníkovy sestry a jsem přesvědčen, že tahle láska ho zaslepí, že zanedbá své povinnosti, obávám se dokonce, že v něm zbojníci najdou svého tajného zastánce a spojence.“
„Tvá slova mě zranila, Ficko,“ řekla paní zamyšleně. „Jsem na nejvyšší míru pohoršena a rozhořčena.
Obavy ze zrady pandurského kapitána jsou odůvodněné. Je to hrůza, když už se nemohu spolehnout ani na velitele pandurů.“
„Milosti,“ popichoval ji Ficko, „radil bych vám, abyste se před ním měla na pozoru! Jenže co pomůže bedlivost? Copak není úlisný zákeřník nebezpečnější než otevřený nepřítel?“
„Dávej pozor na každý jeho krok, Ficko! A kdyby se jen sebemenším náznakem prozradil, že kříží mé záměry a žene vodu na mlýn mých nepřátel, okamžitě zakroč!“
„Jak bych mohl zakročit proti pandurskému kapitánovi?“
Ficko dychtivě čekal na odpověď.
„Rozumu mᚠdost sám, nepotřebuješ, aby ti někdo radil, jak odstranit nepřítele, aby tě za to nikdo nemohl volat k odpovědnosti.“
Fickova tvář se rozjasnila.
V duchu se chechtal. Ano, pozve kapitána pod nějakou záminkou do podzemí a bude k němu velice zdvořilý. Tak zdvořilý, že ho v úzké chodbě pustí napřed a potom, ha-ha-ha, potom se stane dobrou pochoutkou pro krysy.
V panině ložnici chystali proti všem tak bezohledný boj a vymýšleli tak kruté plány, jak se zbavit protivníků, že dobrácká Kata Benecká, která poslouchala za dveřmi, málem omdlívala a každou chvíli se křižovala.
Alžběta Báthoryová vydala konečně svému věrnému služebnictvu poslední rozkaz:
„Nevím, jak dlouho se v Prešpurku zdržím, postarejte se proto, aby se zámek při mém návratu skvěl čistotou.
Postarejte se o velký úklid, zavolejte řemeslníky, natřete všechno zevnitř i zvenku a to nejdůležitější, postarejte se, abych měla dost služebnictva. To přikažte mým jménem i Szabóvé, Kardošové, Barnové, Horváthové, Vasové, Szalaiové, Sidové, Kečeové, Bársonyové, Selleové, Koechiové i ostatním ženským, které se už osvědčily při najímání služek. Za každé děvče dostanou zvláštní odměnu.“
Pozorně jí naslouchali a všechno slibovali.
„Děvčat budu potřebovat hodně, opravdu hodně,! řekla Alžběta Báthoryová s pohledem upřeným kamsi do neviditelné dálky.
„Děvčat vám přivedeme, hraběcí Milosti,“ ozvala se Ilona, „kolik budeme moci. Máme už své zkušenosti a způsoby, jak získat do služby i ta nejtvrdošíjnější děvčata, ale přece jen nás čeká těžká, velice těžká práce, protože v okolních, ale i vzdálenějších krajích nás už znají a děvčata před námi utíkají. Proto mám obavy, že i když se budeme snažit sebeusilovněji, moc děvčat nenachytáme. Aby měla hraběcí Milost, až se vrátí z Prešpurku, dost služek, doporučovala bych, abyste přikázala najímat do služby děvčata i člověku, jehož vzhled vzbuzuje důvěru. Ten by jistě dosáhl většího úspěchu než my všechny i sFickem dohromady.“
„Koho mᚠna mysli?“ ptala se paní.
„Kastelána Mikuláše Lošonského!“
„Mᚠpravdu,“ řekla paní po chvíli zamyšlení.
„Stejně mi k ničemu není. Copak ho mám živit jenom za to, že ustavičně trčí ve svých knihách a ve dne v noci vyvaluje ty své oči na oblohu? Časně ráno pošli na hrad hajduka, aby ke mně kastelán přišel ještě dřív, než odcestuji.“
5. Zavřené dveře
Když paní osaměla, převalila se na postel.
Měla by být spokojená, protože si mohla být jista, že se jí podaří zbavit se všech nepřátel. Bude mít k ruce vojsko. Když ji napadne, může dát pověsit a postřílet třeba půl Čachtic. Její věrní služebníci budou stále pohotoví, všechno zpozorují, a se cokoliv proti ní začne chystat, zvětří každé nebezpečí a násilím, přesilou anebo lstí ho odstraní. A ona, nerušena žádnými překážkami, se bude moci plně věnovat sama sobě, pěstění své krásy.
Ale přestože se už mohla opájet jistým vítězstvím, ležela na posteli rozladěná, zmítal jí nepokoj a jakýsi strach.

Powered by MyScript